Jana Vránová – 2014

Výběr fotografií pro výstavu v GALERII OTEVŘENÁ ZAHRADA se váže k tvorbě  Martina Vybírala z několika posledních let. Jsou zde zastoupeny dvě polohy jeho prací, které  spolu  úzce souvisejí. Martin Vybíral fotografuje především městskou krajinu a objekty, které jsou její součástí – krajinné prostory poznamenané civilizačními zásahy jsou námětem jeho černobílých i barevných fotografií. Vyhledává opuštěné lokality, jakoby zapomenuté jejich uživateli, prázdné plochy a části užitných staveb s detaily či torzy předmětů, stavebních a industriálních konstrukcí, krajinná zákoutí, kde se stopy člověka pozvolna vytrácejí, ale i místa frekventovaná, jako jsou cyklistické stezky. Právě toto téma jej zaujalo jak z hlediska své vizuality, tak jako jejich uživatel,

Často je to prostředí samo o sobě zdánlivě neatraktivní, až fotografické vyobrazení jim dává nový obsah a význam, objevuje jejich estetické a výrazové kvality. Vybíralovy kontemplativní fotografie jsou v mnohém blízké malířskému a grafickému projevu – v souvislosti s detailními záběry struktur povrchů objektů a přírodního prostředí lze uvést zejména příbuznosti s informelem, ale i s různými grafickými  technikami.

Pro výsledný výraz Vybíralových fotografických obrazů má zásadní význam způsob osvětlení – v krajních polohách užívá přirozené i umělé světlo. Pracuje s bleskem, ostrým nasvícením vyjímá objekty ze zešeřelého prostoru krajiny za soumraku, na hranici mezi dnem a nocí – propůjčuje jim tak současně i nový význam, někdy nechává diváka v nejistotě, jaká byla jejich původní funkce. Opačným postupem je situace, kdy fotograf naopak redukuje tónovou stupnici na minimálně odstupňované odstíny šedi a motiv se vynořuje ze šerosvitu. Způsobem užití světla  je vytvářena jakási nova realita, obsahující tajemství, moment překvapení. Fotografie Martina Vybírala evokují nové významy a asociace, působí svým senzitivním vnímáním nenápadných, neefektních jevů, zavádějícím nás do světa ticha a osamění. Provokují divákovu představivost a současně do jisté míry iritují. Jeho fotografie nejsou přímým obrazovým dokumentem místa, předmětného motivu, ale jeho subjektivním zobrazením, vizuální reflexí – představují tak jednu z individuálně koncipovaných solitérních poloh současné fotografie.

Jana Vránová