Antonín Dufek – 2008 HOST

Snímky nehybného světa

Fotografie má stejně jako hudba své žánry, hlasitost a „ladění“ od společenských opusů až po komorní díla. Vybíralovy snímky nehybného světa kolem nás lze počítat k těm tichým a komorním hlavně proto, že reflektují nejen svět, ale také médium, které jim dalo vzniknout. Proto se vyplatí „naslouchat“ jim déle a usilovněji než například útočným obrazům reklamního žánru. Fotografie se rodí v okamžiku, ale někdy je nutné hledat i přibližnou trasu procesu jejich zrodu.

Martin Vybíral (narozen 1960 v Brně) převzal vedení fotografické speciálky Střední školy uměleckých řemesel roku 1995, učil zde již od roku 1991 a o desetiletí dřív zde sedával jako žák Vladimíra Židlického. Mezitím absolvoval FAMU v Praze (1985–1993), kde se na jeho vzdělání podíleli zejména profesor Ján Šmok a docent Jaroslav Rajzík. Před nástupem na „Šuřku“ vystřídal různá zaměstnání, nakonec ale nemohl sehnat práci a pracoval řadu let jako noční hlídač. Přestože „učitelské stopy“ lze ve Vybíralově tvorbě rozpoznat, noční bdění se na ní podepsalo víc. Zjevné souvislosti jsou patrné okamžitě: fotografie jsou černobílé, případně tlumeně barevné, hodně jich vzniká za šera a v noci, také ateliérovým snímkům obvykle dominují šerosvit a temnosvit. Přidejme časté využívání blesku nahrazujícího baterku v ruce hlídače. Vybíralovy fotografické fleše symbolizují pátravý pohled vedoucí k odhalení a zprostředkovaně i samotnou intencionalitu vidění. Za zjevností je pak hlubší svět noci, vrhající člověka do samoty a ticha, odkud vede cesta kontemplace a obraznosti. Vybíral už nikdy později neměl tolik času pro sebe a pro médium, jímž své obrazy vytváří.

Figurální soubor Vybíralovy tvorby, kterou pro tentokrát ponecháváme stranou, často propojuje sebereflexi (autoportréty) s reflexí média fotografie (fotomontáže, multiexpozice, neostrost aj.). Velká část těchto starších prací pootevírá dveře do světa, v němž se člověk ptá a nedostává odpověď, nejsou to však obrazy existenciálního zmaru, nýbrž spíše jisté odvahy vydat se všanc (autor se často fotí nahý), hrdosti a důvěry v poznání. Především k tomuto okruhu tvorby se vztahuje skvělý esej Romana Muselíka v katalogu Vybíralovy výstavy v brněnské Galerii mladých (1988).

Fotografie nehybného světa mají cosi společného s moderním krajinářstvím, téměř vždy zobrazují civilizované městské prostory a objekty. Soubor Rozetmívání (2007) a mnoho dalších fotografií využívá nasvícení bleskovým světlem, které vyděluje z okolí předměty autorova zájmu. Radar blesku vysílá otázky a odráží se od předmětů, které mohou skrývat odpovědi. Předměty a místa, jež obvykle vůbec nejsou překvapivá, mohou být výzvami k zastavení a k tázání, třeba i k hledání cesty, po které k nim autor došel. Skutečnost, že jsou paprskem bleskového světla vyjmuty z většího celku, připomíná existenci tohoto celku. Je to jako noc, připomínající existenci vesmíru i civilizace. I divák tak může být vytržen z civilizačního prostředí do svobodného prostoru média fotografie, kde se civilizace stává předmětem. Předmětem úvah, úzkostí, nadějí, otázek.

Samostatnou pozornost by si zasloužil Vybíral jako pedagog. Fotografie je médium závislé na technice, která za dobu jeho působení na škole prodělala radikální proměnu, kladoucí na učitele nezvyklé nároky. O funkčních, strukturálních a dalších proměnách nemluvě.

Autor (nar. 1943) je historik umění a kurátor fotografické sbírky
Moravské galerie v Brně.

Zdroj: http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/6-2008/snimky-nehybneho-sveta