Miroslav Myška – 1998
Martin Vybíral
Brněnský rodák, fotograf, pedegog, experimentátor, milý a dobrý člověk, fotografuje Uhrčický zámek, to je vlastně vše co je potřeba říci o této výstavě, představené fotografie hovoří samy za sebe.
Přece jen se zmíním o brněnském rodáku, který léta bydlel jako já na Čápkově ulici a studoval stejný obor na Šuřce, kam se po studiích na FAMU vrátil jako pedagog a nyní jako vedoucí oddělení fotografie.
Milý a dobrý člověk, to každý vidí na Martinu Vybíralovi samotném, zbývá tedy zmínit se o fotografu a experimentátorovi.
Uherčický zámek, krásná, rozlehlá a komunistickou péčí devastovaná stavba, tedy sám o sobě dokonalý fotogenický objekt. Stačilo veni vidi foto a bylo by vici. Přišel, viděl, fotografoval Martin Vybíral a to znamená, že vítězit nelze ihned. Vítězství, v tomto případě vystavené fotografie, je zapotřebí prožít, zažít dotvořit, dokomponovat, obsahově povýšit, obohatit je škálou dalších dějů a motivů a formálně je zase sjednotit. Zdánlivě složitý zdlouhavý proces, ale pro kreativního autora radostný, tvořivý, plně navazující na předchozí tvorbu.
Experimentátor Vybíral se již v počátcích své tvorby obrací k ponurým interiérům, které konfrontuje se svou figurou, dá se říci, že depresivní civilizační objekty polidšťuje sám sebou. Používá dvoj i víceexpozice, klade negativy přes sebe (v některých fotografiích doslova), tvůrčí proces pokračuje kresbou světla. V jednu chvíli mu to vše ještě nestačí a vkládá do obrazu další konkrétní obrazy postav v předním i zadním plánu. Po čase opouští z akčního umění vyšlé prvky a pracuje s montáží více negativů a světelnou kresbou. A i to je málo, takto vytvořené fotografie kopíruje na bimetalický tiskový plech opatřený citlivou vrstvou a vtírá do obrazu barvu. Intenzitou a tónem barvy ještě dále mění výrazové prvky a tím i výsledný obraz. Škoda, že tyto výtvarné artefakty nedokázal adekvátně adjustovat, ale i tak je jejich účin na diváka velmi silný. Na práci s plechem se autor vracel k svému původnímu školení, kresbou a malbou svou výtvarnou práci začínal. Kresba se stále objevuje i ve fotografiích a není to jen kresba světlem, je to i zachycení kresebných a strukturálních prvků,. Autor dosahuje skladbou dvou, někdy i více negativů na sobě, nové obsahové i výtvarné bohatosti. Všimněte si fotografie na níž se nahoře v prostoru vznášejí rytmické prvky not, které evokují melodii, ponurou , smutnou, zachycený prostor, světlo a grafická hudba vyjadřují zoufalství nad devastací. Obraz je kompozičně i světelně dokonalý, což jen umocní celkový dojem. Na všech vystavených fotografiích můžeme prožívat jejich emoce, zoufalství, radost nebo jen necháme na nás působit světlo, kubizující prvky a zcela se oprostíme od obsahu. Dokonale se prolínající světelné, tvarové a obsahové sdělení v obraze, nás nenechají klidnými. Ponurá tematika je podpořena i formálně, černým podkladem jednotlivých obrazů.
„Dost bolo Vybírala“ rodáka, fotografa, pedagoga, experimenátora, člověka. Před hodinou jsem zahajoval fotografickou výstavu v konkurenční fotografické síni slovy:
Před dvaceti lety mělo „Setkání“ výstavu u Tarase Kuščinského na chalupě. Výstava měla přídech zakázaného a sjele se ní přehršel diváků i kritici. Pan Tausk kutivovaně pokyvoval hlavou, paní Mrázková chválila. Emě Srncové se fotky líbily a pražští fotografové byli slušně uznalí. My byli potěšeni přízní publika a kritiky.
V poklidu večera Petr Sikula radostně prohlásil: „Můžeme si zvát kritiky, ale musí nás chválit“ a pln optimismu se ptal Radky Kuščinské – studentky fotografie na Grafické škole, jak se jí líbili jeho fotky. Šestnáctileté, slušné děvče odpovědělo: „Mě vaše fotografie neoslovují.“ A my pochopili, že zas tak velký zázrak ta výstava nebyla.
Pokud by Vás fotografie Martina Vybírala „neoslovily“, nehledejte chybu u autora, ale u sebe samých, něco Vám uteklo, něco jste přehlédli, nebo jste unaveni, případně v této oblasti nevzdělaní, ale já věřím, že to nehrozí a většina fotografií Vás osloví a bude oslovovat i v budoucnu.
Miroslav Myška, únor 1998
Text na vernisáži výstavy, AB galerie Brno
